Tripy a výlety
  • Registrace

Pokaždé když se z Fater vracím domů tak si říkám, že už příště navštívím Janošíkovy diery, už příště….
Vše vypadá tak, že příště bude zase až příště. A zase jedu s batohem na jiný trek…

 

Malý a Velký Rozsutec je součástí pohoří Malé Fatry.
Malá Fatra je pohoří, které se nachází na severu Slovenska v Žilinském kraji. Po Vysokých, Nízkých Tatrách a Oravských Beskydech je čtvrtým nejvyšším pohořím Slovenska s bohatou a zachovalou západokarpatskou přírodou. Významnou část pohoří v kriváňské části Malé Fatry zabírá Národní park Malá Fatra.
V místě Strečnianského průsmyku je pohoří rozděleno řekou Váh na dva geomorfologické podcelky. 
Na sever od řeky se nachází Kriváňská Malá Fatra, jejíž velká část o rozloze 22 630 ha je od 1. dubna 1988 národním parkem. Název dostala podle nejvyššího vrcholu Velkého Kriváně (1708 m.n.m.). Ohraničená je na východě řekami Vah a Orava a na západě řekou Varínka. Na jih od Váhu se nachází Lučanská Malá Fatra, která je pojmenována podle jejího nejvyššího vrcholu Veľké lúky (1475 m.n.m.). Lúčanská Fatra je na východě ohraničena řekou Turiec a na západě řekou Rajčianka.
Dost už bylo teorie….

Po únorovém zimním treku Malou Fatrou, jsem si řekl dost, na podzim, když už 
všichni budou sedět v lavicích nebo plnit přes týden své pracovní povinnosti tak se vydám do Terchové. To už  bude podzim v rozpuku a všechno kolem bude krásně zbarvené a turistů minimálně. V podvečer balím do batohu bivakovací soupravu, jídelní soupravu s vařičem, jídlo, foťák, stativ, mobil a nepromokavé oblečení to kdyby se počasí nečekaně zvrtlo. Ráno vyrážím ze Studénky druhým ranním spojem na Ostravu. Na hlavním nádraží spěchám do haly a kupuji mezinárodní a vnitostátní jízdenku. České dráhy mají zajímavé tarify, když si rozkouskujete jednu jízdu na více jízdenek, tak je jízdenka levnější, než když si koupíte jízdenku na celou trasu. U mezinárodních jízdenek je levnější si koupit jízdenku ČD až na hranici ČR - SR a pak pokračovat na mezinárodní jízdenku do dané země než absolvovat celou trasu na mezinárodní ticket už z Ostravy. Čert aby se v tom vyznal…. 
Nasedám do Expressu 141 „Beskyd" s kupéčkama, jsou zcela prázdné, dnes vyjíždějí na Žilinu čtyři vagony i s dětským koutkem a vagony typu (A)bmz. Celou cestu v klidu prospím, včerejšek byl opravdu náročný, kromě balení jsem se ještě zúčastnil vyprodaného koncertu Kryštofů v ostravské aréně. Byl to náročný den a tak cestou odpočívám. Mám před sebou třídenní výlet…
Konečná, vystupuju z vlaku a s ostatníma 
hromadně procházím podchodem ústícím na druhé straně cesty a vydávám se na nedaleké autobusové nádraží. Ted jen najít to správné nástupiště. Za necelou třičtvrtěhodinku cesty autobusem vystupuju u kostela v Terchové. Vydávám se pěšky po asfaltce až k hotelu Dolné Diery, kde jsem za necelou půlhodinku. Začíná poprchávat, tak se schovávám do dřevěné pergoly, která je přistavěna k místními bufetu. Je na čase vytáhnout nepromokavý overal a taky něco sníst, přece je to už nějaká doba co jsem na cestě. Vybaluju „snídani“ s termoskou a snídám, pomalu si připravuju věci na cestu do Dolných Dier.


 
Začátek cesty vede rozbahněnou loukou a objevují se první lávky, které hned na to budou střídat žebříky.



Procházím kolem protékajících potůčků, 
vodopádů kaskád až se dostávám kolem skal na rozcestí Ostrvné.

   

Odtud už se 
vydávám k dolným dierám, nikde nespěchám a vše si za pomocí stativu, fotáku a filtrů fotím. Všechno to ale obnáší sundat ze zad těžký batoh, vytáhnout foták z batohu nebo z pod batohu brašnu s fotákem, roztáhnout stativ, vytáhnou filtry, nastavit celou expozici a podobně (ne)důležité prkotiny. Odfotit dvě - tři fotky, všechno zabalit a pokračovat dále, při dalším focení je postup stejný.



 
Vládne neskutečně krásný podzim, vše kolem mě hraje barvami a ani to podzimní sychravé počasí mě nemůže dneska rozhodit. Já jsem si to tady totiž přijel užít. A ten neskutečný klid všude kolem doplněný o hučící vodopády Hlbokého potoka. Je to přímo božské…



V některých úsecich kolem vodopádů jsou lávky zakončené 
strmým žebříkem, ktery stoupá kolem menších či větších vodopádů vzhůru. Je žádoucí si dávat velký pozor ať nikde neuklouznu nebo na žebřících a lávkách nespadnu, pád by nebyl zrovna tady příjemný. Po cestě je nemožné si nevšimnou jak dochází k obměně starých původnich lávek za nové.



Stojím pod 
vodopády na lávkách či mimo ně a fotím, potkávám se tady s jedním kolegou fotografem a pár turisty, kteří měli ten stejný nápad jako já. Ale už jsou na cestě shora dolů, počkám až přejdou a ve focení pokračuju dále. Od rozcestníku "Podžiar" už vcházím do Horných dier. Celá cesta z parkoviště u hotelu až nahoru do sedla by měla průměrnému turistovi zabrat 2,5h.



Mě to trvalo skoro 
dvojnásobek, logicky vzato, flákám se, courám se a nikde nespěchám, fotím, relaxuju a užívám si. Čím výš taky stoupám tím je cesta vzhůru náročnější. Po cestě překonávám první řetězy a lehkou “ferratu”. Po opuštění Janošíkových tras docházím lesem k rozcestníku modré a zelené turistické značky (pod Tesnou rižnou), usedám kousek od potoka na batoh a popíjím čaj. Dál pokračuju listím zasypaným lesem až do sedla „Pod Tanečnicou“.


 
Ač se to nezdá cesta nahoru jestě nějakou chvíli potrvá. Cesta je pokryta rozšlapaným bahnem a lepší už to asi tady dneska s bahnem nebude. Taky je možné, že tady prší nějaký ten den. Můj cíl ale není zůstat v sedle a tak se vydávám výše, po modro – červeno – zelené na vrchol Malého Rozsutce (1343m.n.m.), který není nijak obtížný. Než ale narážím na poslední mokrý skalnatý úsek, který je doplněn o rezavějící řetězy. Pod skalou jsem si uložil trekové hole do křoví, to abych nemusel s nimi nahoru. Je mi jasné, že s tím co mám na zádech to teď nahoru nebude žádná prdel proto je dobré nikde nespěchat a zvážit každý krok. Neni to žádná ( , ) . 
Šplhám nahoru a v některých úsecích mám plíce snad až v krku ale aspon vím, že je mám… 



Nahoře už na mě čeká jak jinak než mlha doplněna o vítr. Pořizuju 
pár fotek a hrdinsky se zapisuju do vrcholového deníku.



Po tom co si užiju 
chvilku své malé slávy dávám se stejnou cestou zpět na ústup. Dolů jak to už bývá zvykem se leze po mokré skále ještě hůř než nahoru. Vyzvedávám si v křoví odložené hole, na které jsem málem zapomněl. Naštěstí jsem si ještě vzpomněl včas a vracím se kousek zpátky. Dost rychle se smráká, vytahuju čelovku a pokračuju dále k sedlu. Tady si začínám hledat místo vhodné pro noční bivak.

 
Hlad mám už jako čert, tak se dávám do vaření, polévka do hrnečku a teplý čaj do temosky přišel vhod, naprostý vrchol horské gastronomie. Sotva to všechno dojím a začínám mít zase hlad. Pouštím se ještě do vepřového masa s chlebem. Nechávám si v termosce ještě i nějaký čaj, ráno po tom co vylezu ze spacáku se bude hodit. Mezitím vším se připravuju na nocleh, který bude dneska zahalen do husté mlhy. Vytahuju ždárák a zimní spacák, jelikož s letním bych už tady žádné divadlo nezahrál. S letním už si netroufám, bude už asi parádní zima, je přece říjen. Teplota se už pohybuje kolem 2 - 3° Celsia. Dneska je středa a hodlám se tady zdržet aspoň do pátečního večera, tudiž mě minimálně čeká ještě jeden bivak a dva dny bahenního počasí pokud se nic nehodlá změnit. 
Ráno opět nikde nespěchám, vládne mlha a tak polehávám ve spacáku a odkládám čas mého odchodu. Je devět hodin ráno, vylézám ze spacáku a chystám snídani, zahřívám se čajem a pak odcházím blátokačkou do druheho sedla Medziholie vedoucí lesem pokryteho spadeným podzimnim lístím kolem skal Velké Rozsutce až do samotného sedla. Po cestě se otevírají částečně hezké výhledy na podzimně zbarvené lesy v kopcích obou sousedících vrcholů Ostré 931 a 1167 m.n.m. 
 
 
Následuje další sedlo s pramenem vody pod Rozsutcom, odtud už je to kousek do sedla Medziholie. Ze sedla se dá lesem rovnou nastoupat až ke skalám zajištěné řetězy a ocelovými lany a vylézt, vystoupat nahoru na vrchol Velkého Rozsutce ale v těchto převládajících podmínkách to není moc bezpečné. Proto pokračuju ze sedla na druhou stranu po červené až nahoru na vrchol Stohu (1608 m.n.m.), který se předemnou ukrývá v mlze. Ze sedla rovnou vcházím do lesa, kde začíná pořádné šlapání do kopce. V jeho čtvrtině se cesta kříží se žlutou turistickou značkou traverzující vrchol a vedoucí až do sedla Chrbátu Stohu. Nikdy jsem ještě touto cestou nešel, v zimě je cesta zavřená (k vůli hrozícím lavinám) a v létě jsem ještě neměl potřebu tady tudma chodit. Pokračuju svým vytrvalým tempem nahoru, stoupání je dlouhé a náročné a třeba si rozložit síly tak abych vrchol zdolal bez nějakých obtíží. Proto je lepší zvolit pomalejší tempo, než to na samém začátku přepálit a nahoru se protrápit. S krátkými přestávkami na oddech vrchol zdolávám. Po tom co se dostávám nad hranici lesa, pokračuju po zimním tyčovém značení až k vrcholu Stohu (1608 m.n.m.) s tím, že bahno vystřídal první letošní sníh.



Je to paráda, příjemná změna. Na vrcholu fouká silný vítr a je 
tady výrazně chladněji, moje další kroky vedou z vrcholy dolů po zelené turistické značce k vrcholu Žobrák (1245m.n.m.). Cestou dolů z kopce potkávám dva polské turisty stoupající nahoru a ptají se, jestli nahoře fouká? Tak s nimi ještě prohodím pár slov a pokračuju dolů svou cestou. Pokračuju až k rozcestníku Žobrák 1308m.n.m. Dolů to pořádně klesá a je tu dost sněhu, párkrát se zadaří a ujede mi to tak, že si sednu ve svahu na zadek, dobrá, dobrá sranda s batohem na zádech. Taky bych měl zdůraznit, že stále šlapu v letních kožených Aljaškách, zimní boty by byly mnohdy lepší ale to je jediné místo kde bych je snad využil. Sem tam shazuju ze zad batoh a vytáhnu foták, protože se otevírají výhledy na vrchol Poludnového gruně (1460mn.m) a na stěny Severného vrcholu (1535 m.n.m.).
 
 
Z pod kopce už to není tak daleko na vrchol Žobráku, otáčím se a přes rameno se dívám zpět, co na mě čeká když budu šlapat zpátky na vrchol Stohu. To je vůbec to proč jsem scházel dolů, to proto abych mohl šlapat zase zpátky na vrchol Stohu, pro mě je to jeden z nejlepších a nejoblíbenějších vrcholů na Fatře a to právě k vůli jeho náročnému stoupání na vrchol. Z každé strany je to opravdu na vrchol výživné, tak proč si to nedopřát v jeden den rovnou dvakrát. Posedávám u rozcestníku Žobráku a posilnuji se jídlem a čajem z termosky, zpátky bych se už totiž nechtěl zastavovat.
Jdu na to, na vrchol je to přímo za nosem, stoupání je náročné a párkrát mi nohy sklouzávájí dolů ale vše jistím trekovýma holema. Po chvíli šlapání začínám nabírat na výšce, na vrchol se ale ještě něco našlapnu než znovu budu moct stanout nahoře. Vítr neustává a nemá cenu se nahoře nikterak zdržovat, dolů už ale nebudu pokračovat cestou, kterou jsem přišel ale vydám se opačným směrem po červené dolů na Chrbát stohu. A rovnou vyzkouším žlutou stezku, která jak jsem už naznačoval dříve traverzuje vrchol Stohu až do sedla Medziholie. A zrovna jedna z nejtěžších cest na vrchol vede z tohoto sedla, už jsem se o ní zminoval v článku (Malá Fatra). Cesta dolů pokračuje celkem v pohodě přicházím do místa kde končí sníh a začínají bahnité uklouzané rozšlapané cesty, kde sejít je opravdu v tomto nečase opravdu o hubu, proto v takovém počasí je lepší volit toto jako cestu nástupu. Pokračuju se vší opatrností až se dostávám do lesního porostu kde se snažím cestičku obejít v lesíku, zachytávám se stromů, hlavní je se na tom bahně a listí nerozjet na všechny světové strany a neskončit v bahně nebo připláclý na stromě. Pokračuji pomalu s vědomím, že na místo bivaku budu přicházet až za tmy. Čelovku mám a nespěchám, tma mě dneska nepřekvapí. Poslední metry cesty sklouzávám až k rozcestníku Chrbátu, kde se rozcestníku chytám vší silou a jsem za něho rád, jinak bych klouzal s batohem až dolů. Odbočuji cestičkou doprava a pomalu se dostávám do většího lesa na traverz. Myslel jsem si, že cesta bude pohodová, tak to byl naprostý omyl. Na cestě leží několik vrstev bahna, cestička je úzká, uklouzaná a v určitých místech lesa stoupá a klesá přes různé skalky, doplněné o kořeny stromů. Což ve mě (cesta) vzbuzuje rozporuplné pocity. Ale aspoň ode dneška vím, že nemá cenu tady vůbec chodit a raději si vybrat cestu z vrcholu do sedla Medziholie. Každou chvíli co šlapu sleduji GPSku jak daleko ještě že to mám na křížení dvou tras s červenou. Po tom co dvakrát upadnu do bahna vypadám jak prase. Už vidím červenou značku na stromě, tudy tudma už mě nikdo nedostane, to je šílená cesta. Nepřál bych ji ani nepříteli. Scházím ještě dolů do sedla, vytahuji čelovku a dál to už bude jen s její pomocí. Jediný úsek, který bude trošku problematičtější je ten úsek v lese kolem vrcholu Rozsutce, jelikož je už mlha a je potřeba bedlivě sledovat (hledat) po stromech značení. Před sedlem nabírám vodu do prázdné termosky abych zase uvařil večer čaj na ráno. Jsem v sedle "Pod tanečnicou" a jediné co dneska ještě musím je povečeřet a zabivakovat. V noci vládne opět mlha a mrholí. Ráno se chystám vydat rovnou ze sedla Medzirozsutce přímo na vrchol Velkého Rozsutce. Ale to mě čeká až zítra, dobrou noc.
Ráno převládá lehká mlha (sychravé a deštivé noci se projevily, mám mokrý spacák) a vydávám se nahoru na vrchol velkého Rozsutce. Jsem smířen s tím, že výhledy dneska nebudou ale za to mě čeká náročný výstup nahoru s batohem (to je na tom to hezké). Cesta nahoru podle rozcestníku by měla trvat 75minut, tudiž znám pravděpodobný čas výstupu na vrchol. Cesta nahoru pokračuje lesem a strmě stoupá až docházím k prvním skalám, nahoru mě vede červená turistická značka. Značky jsou tu namalovány hustě a tak není šance sejít či zabloudit. Držím si svižné tempo a nepolevuji. Míjím další skály, mlha houstne, sem tam se zastavím a na chvíli vydechnu abych zase mohl spěchat nahoru, fotit budu když tak až cestou dolů. Čím se dostávám výš tak narážím na silnější vítr a chlad, nahoře bude asi slušně foukat. Takový optimální den na výstup na vrchol. Cestou jsem nikoho nepotkal a nejspíš to vypadá, že budu na vrcholu dneska jako úplně první, jelikož nepředpokládám, že by se našel někdo kdo by to vzal po skále z druhé strany. Skládám trekové hole a upevnuji je na batoh, tady mi už budou k ničemu. Jsem už "skoro" nahoře a zbývá mi jen přelézt, slézt, obejít a překonat skály pomocí řetězů abych se dostal k vrcholové části Velkého Rozsutce. Aby mi v tomto nečase zimou neupadly na řetězech ruce vytahuji PWSkové rukavice, fungují i mokré a schnou rychle, což je jejich nesporná výhoda. Skály jsou úplně mokré a je třeba si dávat pozor ať nikde neujedu, nespadnu. Míjím vrcholovou ceduli tak, že jenom kolem ní procházím a vůbec si jí v té mlze nevšímám. Až dorážím k vrcholovému kříži, to už mi je vše jasné, kousek se vracím. Koukám po hodinkách a zjištuji, že jsem tu o pět minut dříve než udával dole rozcestník.



To není rozhodně 
špatné, pokud vezmu v potaz, že jsem se nahoru tahal se spacákem, foťákem, stativem, jídlem a spacím vercajkem. Ustavuji stativ a pořizuji pár vrcholových fotek u vrcholové cedule s nadmořskou výškou 1609 m.n.m. Dofotím a už mě tady nic nedrží zdržovat se na vrcholu déle než musím. Znovu po cestě zpátky musím absolvovat cestu přes skály než se zas dostanu na ušlapanou cestičku, která mě zavede k dalším skalám a cestou lesem se dostanu až dolů k rozcestí pod Rozsutcom?. V rychlosti ještě po cestě sundávám a vybaluji foťák abych pořídil pár fotek do článku.



Dolů to jde ráz - naráz a zastavuji až dorazím dolů.  Než 
ale dorazím dolů tak v posledním úseku sestupu potkávám první skupinky turistů, kteří jdou na vrchol. S některýma diskutuji o počasí nahoře.



Mě už čeká 
dneska jen cesta dolů přes horní - dolní a střední Diery na autobus. Ani dnes se nevyhnu bahenní lázni pro mé pohory. Scházím podzimním lesem až na rozcestí Pod Tesnou Rižnou kde svačím a orientačně počítám kolik mi ještě zbývá času abych rozumně stíhal autobus přímo od hotelu. Vyfotím pár fotek a odcházím Dierama dolů, setkávám se s čím dál více turisty přicházejících zespodu. Míjím se většinou s nimi na žebřících a ferratách, nepospíchám, tak jim většinou uvolním cestu a počkám až jednotlivé úseky překonají. To se neobchází bez patřičných hlášek pro pobavení.
 
 
Procházím přes rozcestí Podžiar od kterého se kousek nachází chata s obžerstvením, nezastavuju, jen sleduju hodinky a pokračuju až k rozcestí na Ostrvné. Času na sestup už je málo a musel bych hodně spěchat a mít trošku štěstí to abych autobus od hotelu stíhal, nu což, stejně jsem jsem se chtěl podívat do Nových Dier. Nejlepší ale bylo na nastoupat už na předešlém rozcestí, tak si to vemu pozpátku. Můj směr nabírá vpravo po lávce a po schodech nahoru. Narážím na první dost závažný strategický problém, průchod po schodech a po lávkách je tady dost prostorově vymezen skálou zasahující do cesty lávky. Nutno připomenout, že mám na zádech stolitrový batůžek, který musí dolů abych vůbec prošel. I to se zdá být problém, sunout batoh před sebou mnohdy nestačí, prostě se tu nevleze. Papírový průvodce na to upzornoval ale že to bude až takový problém jsem netušil. Dostávám se ke schodům, schodům jejichž šířka je jak pro malé dítko. Druhý problém na cestě, přicházejí turisté shora a mají dítě v batohu, otáčím to a musím dolů tady se nevyhnem. Opět a znova podnikám průchod kolem skal, já se tam snad nedostanu. Čekám je dole a prohazuju s nima pár slov, jelikož mají ten stejný problém s prostupností jako já, nakonec všeho se ptám, jestli za nimi někdo ještě nejde, nechci se zase vracet zpátky. "Ne, nikdo za námi už není". Vláčím batoh před sebou a blížím se znova ke stoupání, v tom nahoře vidím lidi, které už jsem dneska jednou potkal, šlapou po shodech dolů, sakra... Dolů už nejdu, zkouším přelézt v jednom místě zábradlí a stoupnnout si na konstrukci z venku, batoh udržím. Proč nejdou, to se někde zasekli ? Taky se mi snaží vyhnout. Nakonec se míjíme, lezu zpátky a pokračuju po táhlých schodech se zábradlím až nahoru, ted už mě snad žádné schody a lávky nečekají. Pokračuju až na vyhlídku, kontroluju stav hodin a fotím skalní útvary naproti, dívám se do mapy a nahazuju batoh na záda a pokračuju lesem až k ropzcestí po Pálenicou (chata).



Ted už mi je cesta zase známá, plácám nohy v bahně a pokračuju až dolů k hotelu. Přicházím s dosti velkou časovou rezervou, převlíkám se a rozhoduju se, že do Terchové půjdu dneska pěšky po cestě a tam počkám na bus do Žiliny. Po cestě zapadá Slunce, docházím do Terchové ke kostelu a přidávám se k ostatním čekajícím na zastávce, začíná se znatelně ochlazovat a poprchávat, vytahuju čepku, začíná mi být zima na hlavu.
V Autobuse pospávám až do Žiliny, tady už mě čeká jen hodinové čekání na Express do Ostravy a po absolvování noční cesty do Čechie (brrr to je název) dál už z Ostravska noční regionovou domů.
 
Ještě pár nepodstatných maličkostí před koncem.
Doprava : vlak - autobus - pěškobus
Studénka - Žilina a zpět (vlak) - 326 Kč
Žilina - Terchová + batoh a zpět (bus) - 116Kč
cestovní pojištění Alpenverein celoroční
celkem náklady za dopravu a trek : 442Kč

 

P.S. V sedle Chrbátu stohu (na žluté) jsem poprvé neplánovaně bivakoval v zimě (2012/2013) na svém prvním přechodu zimní Malé Fatry, za dost nepříznivých povětrnostních podmínek a cestou na Poludnový Grun (1460 m.n.m.) potkal první stopy jedné kočkovité šelmy. Sice z jiného soudku ale k Fatře.

                                             

 

Tě pic, Marťas.

 

Janošík Mezi Rozsutci

ozio_gallery_nano
Ozio Gallery made with ❤ by joomla.it

Komentáře   

# iwubehu 2018-02-26 07:26
levitra-20mg-priceof.online.ankor: http://levitra-20mg-priceof.online/ pricespharmacy-canadian.online.ankor http://buy-amoxicillin-amoxil.online/
Odpovědět
# enuhuri 2018-02-26 07:36
levitra-20mg-priceof.online.ankor: http://levitra-20mg-priceof.online/ pricespharmacy-canadian.online.ankor http://buy-amoxicillin-amoxil.online/
Odpovědět
# etogeqo 2018-02-26 07:37
levitra-20mg-priceof.online.ankor: http://levitra-20mg-priceof.online/ pricespharmacy-canadian.online.ankor http://buy-amoxicillin-amoxil.online/
Odpovědět
# ojaboaj 2018-02-26 07:41
levitra-20mg-priceof.online.ankor: http://levitra-20mg-priceof.online/ pricespharmacy-canadian.online.ankor http://buy-amoxicillin-amoxil.online/
Odpovědět
# ewekuheyafmu 2018-02-26 07:53
levitra-20mg-priceof.online.ankor: http://levitra-20mg-priceof.online/ pricespharmacy-canadian.online.ankor http://buy-amoxicillin-amoxil.online/
Odpovědět
# oidoziqewaz 2018-02-26 07:58
levitra-20mg-priceof.online.ankor: http://levitra-20mg-priceof.online/ pricespharmacy-canadian.online.ankor http://buy-amoxicillin-amoxil.online/
Odpovědět
# emiremotuod 2018-02-26 08:04
levitra-20mg-priceof.online.ankor: http://levitra-20mg-priceof.online/ pricespharmacy-canadian.online.ankor http://buy-amoxicillin-amoxil.online/
Odpovědět
# ogoyigafa 2018-02-26 08:08
levitra-20mg-priceof.online.ankor: http://levitra-20mg-priceof.online/ pricespharmacy-canadian.online.ankor http://buy-amoxicillin-amoxil.online/
Odpovědět
# axetaiheca 2018-02-26 08:09
levitra-20mg-priceof.online.ankor: http://levitra-20mg-priceof.online/ pricespharmacy-canadian.online.ankor http://buy-amoxicillin-amoxil.online/
Odpovědět
# izyubojoocew 2018-02-26 08:12
levitra-20mg-priceof.online.ankor: http://levitra-20mg-priceof.online/ pricespharmacy-canadian.online.ankor http://buy-amoxicillin-amoxil.online/
Odpovědět
# otuhowetekxa 2018-02-26 08:20
levitra-20mg-priceof.online.ankor: http://levitra-20mg-priceof.online/ pricespharmacy-canadian.online.ankor http://buy-amoxicillin-amoxil.online/
Odpovědět
# otifuxepe 2018-02-26 08:24
levitra-20mg-priceof.online.ankor: http://levitra-20mg-priceof.online/ pricespharmacy-canadian.online.ankor http://buy-amoxicillin-amoxil.online/
Odpovědět
# aemecoulino 2018-02-26 08:24
levitra-20mg-priceof.online.ankor: http://levitra-20mg-priceof.online/ pricespharmacy-canadian.online.ankor http://buy-amoxicillin-amoxil.online/
Odpovědět
# ewoguki 2018-02-26 08:27
levitra-20mg-priceof.online.ankor: http://levitra-20mg-priceof.online/ pricespharmacy-canadian.online.ankor http://buy-amoxicillin-amoxil.online/
Odpovědět
# opdureyi 2018-02-26 11:18
levitra-20mg-priceof.online.ankor: http://levitra-20mg-priceof.online/ pricespharmacy-canadian.online.ankor http://buy-amoxicillin-amoxil.online/
Odpovědět
# odeeizohowa 2018-02-26 11:34
levitra-20mg-priceof.online.ankor: http://levitra-20mg-priceof.online/ pricespharmacy-canadian.online.ankor http://buy-amoxicillin-amoxil.online/
Odpovědět

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit