Tripy a výlety
  • Registrace

Milujete lezení a hledáte, co nového zažít? Už jste projezdili křížem krážem notoricky známou Juru, Arco, Finale, jednou či dvakrát byli ve Francii nebo Špáňu, ale tentokrát by to chtělo něco ještě jiného exotického na checklistu, ale zároveň cenově dostupného? Pak vám můžu vřele doporučit Mallorku, kterou jsem letos zažila poprvé a která mi ukázala, jakými úžasnými lezeckými ráji Evropa samotná disponuje a já o nich nevím. V následujících odstavcích se pokusím shrnout zážitky naší 14-členné party, snad mé osobní vhledy budou aspoň trochu korespondovat s pocity ostatních členů výpravy :)

Letenky jsme si pořídili s půlročním předstihem z Bratislavy se společností Ryannair, nízkonákladová klasika. Postupem času se parta rozrostla až na konečných 14 lidí, nicméně i tak se cena letenek pohybovala v přijatelné výši cca 2.000 Kč. A i když jsme naplánovali spát v apartmánech pro 5 lidí (kam se jich vejde s přehledem 8, jako v našem případě), platili jsme cenu nižší než v mnohém italském kempu, což za tu pohodu zázemí rozhodně stálo. K tomu zamluvená tři auta, co nás čekala přímo na letišti, a my se mohli na konci října vypravit směr Blava za novými zážitky.

No, jak to tak bývá, potřebnou dávku cestovního stresíčku jsme si neodpustili už hned na začátku, kdy jsme se s Petrem s budíkem nastaveným na 4.00 hodin dne 15.10.2016 marně snažili v jednu ráno vytisknout letenky pro polovinu posádky. Naštěstí nás nespících bylo víc, a tak jsme si mohli po záchraně na poslední chvíli jít užít svých neklidných 2.5h spánku. Ranní (naprosto nečekané) zpoždění o víc jak půl hodiny ale bylo součástí plánu (i balíčku), takže jsme si ještě v klidu mohli dovolit zastresíčkovat v letištní hale před odletem. Zbytečný prostor čekání jsme hezky zaplnili řešením toho, jak vytisknout doklady o zaplacení rezervace auta, potřebných pro vyzvednutí, na která Kubajz s Petrem zapomněl.

No, tak aspoň že jsme nemuseli řešit přecpaná zavazadla. Ve dnech před odletem se totiž jaksi zapomnělo na to, že potřebný počet zavazadel již máme koupený, a tak se zakoupil pro jistotu ještě jeden navíc. Nakonec se ale podařilo celé posádce ve složení Luděk s Ludmilou, Jarda se Šárkou, Kubajz, Hanka, Milan a já s Petrem nastoupit do letadla a vyrazit do oblak směr Palma.

 

Po přistání nás ještě čekala další legrace - vyřídit zarezervovaná auta, přičemž dva ze tří zodpovědných řidičů váhali nad tím, jestli vůbec mají dostatečný limit na svých kreditních kartách. Dobrá zpráva pro ty, kteří držiteli kreditek nejsou - na Mallorce se dá auto bez problému půjčit jen na debetku (i když se všude oficiálně píše, že jen na kreditku). Musíte na ní mít ale dostatečný obnos na zablokování depozitu ve výši cca 1.000 euro (což je požadováno, pokud si auto nepřipojistíte) - a zároveň nepřekročit limit své karty. Poté, co Petrovi zamítli platbu z obou karet a nebylo možné platit kartou někoho jiného, jsem byla vpravdě už lehce nervózní, ale naštěstí se vše podařilo vyřešit telefonátem do banky a navýšením týdenního limitu. A teď už jen nasednout do aut a rozjet se za prvními dobrodružstvími - posádka Luděk + Ludmila na místo pobytu převzít apartmány, zbylá dvě auta za poznáním prvního lezení přímo na březích města Palma, v rámci čekání příletu Terky z Londýna v 9h večer.

Hned první den (sobota) se nám tak podařilo si zalézt na krásném DWS (deep water solo) v Porto Pí, kde se vyblbli jak naši 7ačkaři, tak i pětkaři - jen se nebát skočit do divočejších vln. (No, nepatřím k fandům vlnobití, takže někdo jiný by to možná vylíčil jako fajn věc, když vám vlna pomůže se chytit toho správného chytu výš, a nevidí to jako hrozbu rozbití hlavy.)

No prostě kdo umí, ten umí, a kdo neumí, ten čumí :) Ale i to čumendo bylo moc fajnové!

Po setmění jsme si už jen prolezli večerní historické centrum Palmy a pak nabrali směr našeho výletního sídla v S'Illotu na východě ostrova.

Druhý den (neděle) jsme vyrazili do krásné oblasti Cala Magraner 15min autem od našeho bydliště. Parádní blok skály s převisy za 8a i s čtyřkovými cestami, a to přímo u pohádkové (i když kamínkové) pláže, byl jako vyšitý pro naši lezecky rozmanitou osmičlennou partu (Luděk s Ludmilou tou dobou vyzvedávali další parťáky hic Luďka s Martinou na letišti v Palmě). Ve vedru se vykoupat, zchlazení něco  vylézt a pak se zase vykoupat - prostě značka ideal.

S vytahanýma rukama jsme si na apartmánu naplnili břicha teplou podomácku vyrobenou večeří, někdo odpadl a jiní se vydali do víru nočního života S'Illotu užívat exotiky :)

 

Třetí den (pondělí) se vyrazilo na další známou oblast Cala Barquez - s tisíci možnostmi DWS. A pro koho by lezení po skalách v rozbouřeným moři nebylo, ten se mohl vyblbnout na parádní písčité (za to ale už dost turistické) pláži poblíž. A někdo si užil všeho - lezeního, vlnobití u skal i na pláži, někdo aj trochu toho strachu.

A když už síly nestačili, tak skoku do vody. A kdo ještě neslyšel tu pohádku o tom, jak Petr uzrál jak švestka? Bylo nebylo, jeden horolezec, co byl známý tím, že ho snad nikdo neviděl nikdy padat při lezení. Až jednoho dne nalezl do převisů Cala Barquez, kde uzrál jak švestka a - chtě nechtě musel skočit. Aj s mágem.

A dokonce dvakrát! Nevěříte? Zeptejte se pamětníků :)

Navečer se pak k naší již dvanáctičlenné partičce přidali Pope s Adél, kteří nás doplnili do plného počtu. Někdo večer prospal, někdo prokecal a někdo se za svitu měsíčku procházel po liduprázdné písečné pláži S'Illotu :)

 

Čtvrtý den (úterý) se využil na delší výlet k severu ostrova - na lovení ulítnutých klobouků z útesu La Creveta.

No tak jako jasně, taky jsme si zalezli a byla to paráda (jako všude na Mallorce), ale tentokrát nejvíc zážitků poskytl lov věcí popadaných z útesů, o které se postarali Kubajz s Petrem.

Obsypáni především klobouky, ale i dalšími cetkami (jako například Lenovo tabletem) tak odjížděly posádky Petrovo a Kubajzovo auta spokojené a správně dostatečně vysmáté.

 

V pátý den (středa) se vyrazilo do Santanyí, oblasti skalního i DWS lezení, kde Sharma přelezl své 9a+ na Es Pontás(můžete vidět ve filmu King line).

Vzhledem k ochlazení jsme zvolili suchozemskou variantu lezení, a kdo měl tu potřebu, tak se mohl dochladit ještě i v nádherně průzračném moři.

Legendární Es Pontás jsme si nakonec prohlídli jenom z dálky z protějšího útesu, ale kdyby se nám podařilo společně našetřit 2.5 milionu eur na ten krásný kamenný domeček s výhledem přímo na něj, tak by se nám třeba i podařilo během oddílových soustředěních k němu doplavat a ono 9a si vyzkoušet na vlastní kůži :)

 

 

Středeční večer si zaslouží odstavec samotný, neboť ve středu jsme se všichni těšili jak malí na plánované mecheche - na hotelu, kde jsme měli apartmány pronajaté, se na onen večer plánoval zábavní koncert Abby, který jsme si nemohli nechat ujít!!!

A tak jakmile půl desátá udeřila a dvě dámy nastoupily na plac se svou pravděpodobně každotýdenní rutinou, naběhlo do baru 14 podivných individuí s (občas ještě podivnějšími) klobouky na hlavách - které se hned staly hitem večera (a pravděpodobně i večerů dalších) a po kterých se davy vrhaly nadšeněji než po zmíněných dámách v hlavní roli. Onu hlavní roli si na chvíli vyzkoušel i Kubajz alias Benny Andersson, který po demokratických volbách doplnil vystoupení milých dam svým nesporně galantním šarmem :) I když klobouky oslnili a rozhýbaly skoro celé obecenstvo (alespoň to, co se mohlo hýbat), tak vystupující dámy nastalá, evidentně nepříliš běžná situace nijak nerozhodila, naopak jí využily a večer si s námi užily na plné… flitry :) Po vyčerpání abbáckého elánu se oslňující parta přesunula do karaoke baru, kde neváhala zanechat své stopy v podobě písní i vypitých litrových nádob. (edit. redakce - foto nebo lépe video z večera bohužel nemám...prosím o nějaké doplnění :D)

 

Ještě že nám to tak hezky vyšlo, že šestý den (čtvrtek) téměř celý propršel a my tak mohli spojit restday s dospáváním noci (a vyspáváním kocoviny). Odpoledne jsme se chtěli přece jen trochu hýbat, a tak jsme zamířili do nedalekého Porto Cristo na návštěvu věhlasných jeskyní, abychom zjistili, že vstup za 15e bychom mohli uskutečnit až za čtyři hodiny.

Den jsme tak raději věnovali pochozením po Porto Cristu a oněch 15e dali raději za večeři v podobě různých druhů proslulé španělské (resp. Valencijské) paella.

A už to máme zapár, přišel pátek, poslední lezecký den, kdy jsme se rozdělili na dvě party - jedna jela drtit převisy na Cala Magraner a druhá objevovat nové skály více do vnitrozemní oblasti k St Felanitx, kde najdou vyžití především lezci nižších čísel. Ale i tak jediná 7a byla evidentně výživná i pro náročnější jedince :)

No a co pak? No pak už jen zpět do našich brlohů, pobalit, poklidit, popít a hlavně dojíst, co se dalo, na pár hodin zalézt do postele, ve 3.30 vstát naházet věci do aut a vyrazit. Cestou na letiště se rozloučit s Popem a Adél u Cala Barquez, na letišti odevzdat auta, zamávat Terce (která letěla později rovnou do Londýna),

postát si nějakou tu frontičku do letadla, konečně pak nasednout a užít si pohodový let nad Alpami… Až do krásně barevné podzimní Bratislavy.

 

A co příště?... Co takhle Kalymnos? :)

 

(Edit redakce - A to kolik to tentokrát všechno stálo Vám pro jistotu neprozradíme....máme strach, že by se Vám něco stalo, ale znáte nás :D tak adiós amigos)

 

Text : Anče

Foto: Kubajz.m

Jsem nějak neschopný tady dát celé album fotek, tak tady na něj máte aspon odkaz https://goo.gl/photos/WewYLqotR6NGCekC9

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit