Tripy a výlety
  • Registrace

   Milí přátelé, dnes Vám budu psát o našem velkém dobrodružství, které jsem prožil společně s mým kamarádem Lubou Rekem na nejvyšší hoře Slovenské republiky Gerlachovském štítě ve výšce 2655 m.n.m.

 

Jan Tichavský

 

 

 

     Po našem loňském neúspěšném výstupu, ale úspěšnému návratu z Gerlachu, jsem pronášel slova, že už mě nikdo nikdy na Gerlach nedostane. Ale opět se ozval můj bojovný a hlavně neuspokojený duch, který mi stále vrtal v hlavě se slovy ,, Vždyť nejsi žádné vajco ten Gerlach musíte dát ,,.  No a tak stalo se to, že jsem opět zvedl telefon a slovy ,, Čau Luba jdem na Gerlach?,,  kdy Luba očekávaně odpověděl ,, Jdem do toho,,

 

 

     OK objednalo se ubytko na Slezském Domě a dne 21.06.2016 jsme v dopoledních hodinách s naší Škodulí opustili území ČR a vyrazili směr SR Vysoké Tatry, Tatranská Polanka. Cesta proběhla jako vždy ve veškeré harmonii a poklidu. Náš příjezd přivítalo sluníčko s jasnou oblohou a mírným osvěžujícím vánkem čerstvého horského vzdoušku. V poklidu jsme se nasvačili a vyrazili jsme směr Slezský dům, opět se potvrdilo, že toto rozhodně nebude žádná relaxační dovolená, co se týče naší tělesné schránky , jelikož jsme u Slezského domu byli za necelou hoďku a čtvrt, pořád nechápu ty psané dvě hoďky na směrovce :-). Na Slezáku jsme si hodili bágly na pokoj a šli jsme probrat strategii a poslední detaily, na nadcházející a velmi očekávaný výstup na Gerlach,  a to vše za přítomnost dvou škopků Plzničky pro každého. Vše probráno, dopito a v 19 hod. hurá na kutě. Brzké kutě předčí brzké vstávání, náš cíl zněl jasně v 01:30 hod. budíček v 02:00 hod dne 22.06.2016 zahájení pokusu o výstup na Gerlach.

 

 

     Vše se povedlo, disciplínovaně jsme vstali,  v tichosti jsme opustili Slezský dům a vydali jsme se směr vzhůru na Gerlach, přes Velickou próbu okolo Velického plesa. Počasí nám moc přálo, obloha jasná a plná hvězd,  teplota vzduchu nezjištěna, ale bylo příjemně teploučko žádné mínusy a skaliska suché jak novínový papír. Od Slezáku jsme krásně za dvě hodinky proběhli Velickou próbou do sedla nad kotlem, pouze v úpatí Velické próby na nás čekala zledovatělá plotna sněhu, s kterou jsme si snadno poradili a nechali jsme jí zdárně za sebou, v sedle nad kotlem nás přivítalo svítání, kdy se sluníčko po nočním odpočinku pomalu začalo hlásit o slovo,  obloha byla azurově modrá, v nížinách panovala nízká oblačnost tzv. šlehačka.  Na chvilinku jsme se museli posadit  a vnímali jsme  ten neuvěřitelný klid a mír, který okolo nás silně vládl pevnou rukou.  Po chvíli jsme se museli zvednout a zase jsme museli pokračovat v naší pouti v dobytí  Gerlachu.  Následoval traverz směřující mírně vpravo nahoru s překonáním nespočtu žeber, kdy jsme se zdárně dokopali do Štrbiny pod Kotlovým štítem, a tady se to stalo, spatřili jsme snad ten nejúžasnější východ slunce, který jsme společně s Lubou zažili v našem dlouholetém přátelství v dobývání veškerých vrcholků. Dech beroucí okamžik, který se nedá zapomenout, nás doslova uzemnil a donutil nás zírat na tu nádheru, která okolo panovala. Něco málo jsme zakousli a museli jsme zase pokračovat v cestě. Ve Štrbině pod  Kotlovým jsme si  mírně zašli asi tak o hodinku víc, jelikož jsme se velmi dlouho drželi levé stěny při sestupu do Batizovského žlabu a klesli jsme cca. o 150 výškových metrů níže, než bylo zdrávo a tímto jsme si mohli připočítat cca. 300 výškových metrů navíc. Nic méně do Batizovského žlabu jsme se dostali, kde byla souvislá vrstva zmrzlého sněhu, až do Batizovské priehyby, další kroky byly u mě jasné, navléknout mačka, cepín a valíme vzhůru, přímo po sněhu. U Luby to bylo taky jasné navléknout nesmyky, trekingové hole (paličky) a také valíme vzhůru, přímo po sněhu :-) k této výbavě a jejímu selhání se dostanu ještě později při sestupu  :-) Nic snazšího nás už nečekalo, Batizovský žlab jsme vyběhli do priehyby, zde jsme sundali mačky a zbylých pár metrů na vrchol, jsme po hřebenovce zdárně pataputi docupitali.

 

 

     Supr, Mega, Giga,  jsme tu sami je 07:00 hodin a euforie se pomaličku, ale jistě dostavuje,  střecha Slovenska zdolána, dobyli jsme Gerlachovský štít ve výšce 2655 m.n.m., pocity jsou skvělé,  první kroky vedou ke křížku s modrým sklíčkem, batožinu odhazujeme v dáli, počasí no luxuska, bezvětří, jasno, nízká oblačnost šlehačka pod námi, viditelnost až dom :-) teplo. Žhavíme fotoaparáty, napláskáme co se dá, paměťovky nažhavené do ruda, myslím si, že fotky mluví za vše.  Div že jsme se nerozbrečeli :-).  Zápis do vrcholové knihy nebyl uskutečněn, jelikož jednoduše jsme knihu v ochranném pouzdře nenašli,  je tu jen vzkaz z prosince roku 2015 a spousta propisek, kniha je fuč! Cesta nahoru nám trvala 5 hodin včetně hodinové zacházky, tedy normu by jsme dle průvodce bez zacházky splnili do 4 hodin.

 

 

     Ruku jsme si samozřejmě nepodali, jelikož každý ví i já a Luba, že ruce se podávají, až dole po zdolání celého kopce nahoru a dolu, a netřeba se radovat předčasně, je zapotřebí  se ještě vrátit zpět dolů bez úrazu.  Tedy nabereme spoustu sil v podobě energetické tyčinky, ještě doušek křišťálově čisté  vody z Velického plesa, kterou jsme si nabrali cestou nahoru. Ukončujeme náš piknik a musíme valit dolů, vůbec se nám nechce je tu opravdu nádherně a hlavně ještě jednou jsme tu sami a klid, který v naší duši a uších prožíváme je nepředstavitelný a nepopsatelný.

 

     Nic méně zvedáme se v 07:45 hodin, sbíráme svých pár švestek a šup po hlavě dolů, průvodce doporučuje sestup za tři a třičtvrtě hodinky, nic méně nám vše ulehčuje sníh ve žlebu, tedy nemusíme se mučit v neustále se sesunující a nestabilní šotolině. Nabírám rychlejší tempo, jde se krásně, mačky se bezchybně zakusují do zmrzlého svahu, s Lubovými nesmyky je to trošičku horší, nezakusují se jak by měly a sem tam se i nesmyk šmykne, Luba jde pomaličku a velmi opatrně. Nic méně první a větší část žlabu zdoláváme za necelou hodinku, následují řetězy po levé straně žlebu, tyto také překonáváme s přehledem a bez zdržování. Na pořadí je klesání v šotolině, velmi nepříjemná část na kterou navazuje ještě nepříjemnější stěna s kramlemi a řetězy o výšce cca. 20m. Tuto část bych označil jako nejtěžší pasáž, pokud máte jištění, v tom případě by byla nejlehčí, jelikož je zde spoustu ok, ale my jsme jištění neměli naše pamětní a legendární věta jednoho šedívého dědečka z Tater ,, Načo lano chalani,, a z tohoto důvodu jsme postupovali  pomalu a opatrně, spousta kramlí zde chybí, ale ze vším jsme si zdárně poradili.

 

     Pod stěnkou na nás čekal prudký svah zledovatělého sněhu o délce cca.  50 metrů, který   se vzhledem k jeho strmosti musel lézt na raka. Opět jsem nazul mačky a pevně jsem do ruky uchopil cepín a začal jsem Lubovi vykopávat vstupy, jelikož nikdo před námi nešel , a Luba má přeci nesmyky a paličky :-) tady se pomaličku dostávám k selhání jeho výstroje. Dřu se jako blázen do každého vstupu kopnu s mačkou minimálně třikrát, vstupy jsou jak ze škatulky, i v papučách bych to sešel i vyšel :-). Ale co mi je to platné, sedřený jak borůvka vykopáváním stopy s pocitem dobře vykonané práce, se v pohodě dostávám do šotoliny, řada je na Lubovi, já si jdu sundat mačky. Sundávám mačky zády ke svahu a v tom se to stalo, řítící se Luba po již zmíněném svahu, nabírá ukrutnou rychlost jak Šinkanzen v zákrutě a pere to maximální rychlostí po zadku přes mé pracně vykopané vstupy, jaká to bezohlednost, hůlky značky Blizárd lítají vzduchem a Lubové kvalitní nesmyky nemají nejmenší šanci zabrzdit jeho Kinetickou energii, která je závislá na hmotnosti Luby a jeho rychlosti. Značnou rychlostí se Luba přibližuje k šotolině, kde zdárně a hladce přistál jako letadlo na rozbouřeném moři, tedy přistání bylo tak tvrdé, že se Luba v mírném šoku na chvíli odmlčel. Po Lubovém šoku jsme sčítali škody na majetku v podobě roztrhaných rukávů na Lubové větrovce, a následným slabým olíznutím si Luba dezinfikoval hřbety rukou, které měl doškrábané od ledu a se kterých nezastavitelně sršela krev :-). Po chvilkovém vydýchání jsme se všemu brutálně zasmáli, Lubča si zanadával a vesele jsme dokončili naši závěrečnou část už tak kvalitního sestupu, až k Batizovskému plesu. K plesu jsme došli v 10:00 hod. Takže časový harmonogram splněn, dole jsme byli za 2 a čtvrt hoďky supr.

 

      Dále už následoval jen 4 hodinový pochod na Zámkovského chatu, kde jsme měli ubytko na další noc, kdy jsme šli po magistrále přes Slezdký dům a Hrebienok. Po cestě oběd v podobě zelňačky a dvou pivíček, Po příchodu na Zamku jsme dali sprchu, dvě pivka, cigárko, česnekovou polévku, Maďarský guláš s knedlíky a v poklidu jsme v 19 hodin za světla usnuli jak nemluvňata. Spalo se krásně, škoda, že to probuzení bylo tak bolestivé, nožky byly mírně v šoku, ale po snídani se vše rozchodilo a hurá dolů do Starého Smokovce a vlakem do Tatranské Polanky. Tady jsme k našemu překvapení našli v úplném pořádku naši Škoduli a vyrazili jsme zpět směr Czech Republic.

 

     V závěru děkuji Lubovi za příjemnou společnost a skvělý sportovní výkon. Vysokým Tatrám děkuji za nádherné počasí a vpuštění na nejvyšší vrchol SK Gerlachovský Štít. Dne 22.06.2016 jsme putovali od 02:00 hodin do 16:30 hodin. Tedy 14 a půl hodiny. A udělali jsme 3100 výškových metrů.  Toť vše a budu se těšit na další vrcholky našeho světa. ČAUKI.

 

Pokud chcete vidět zbytek našich fotek, tak klikněte na odkaz níže.

http://ticharo.rajce.idnes.cz/Gerlachovky_stit_2655_m.n.m.22.06.2016/

 

Poslední poznámka čas na Lubových fotkách je trošku mimo tak sa nedivte, myslím, že se zapoměl někde v zimě :-)