Tak a je to tady. Jsme doma.
Smršť dojmů a zážitků se pořád nechce usadit a jede a jede a jede..... No co Vám budu říkat.
Přišla nabídka na výjezd......trochu netradičně do Švýcarska a ještě k tomu v zimě.... no totok?!?
Nakonec sedím v autě a stále nechápu kde, že se to jede.
A je to tady po pár hodinách sezení v autě, na zadní sedačce zasypáni věcmi, protože jak už to tak bývá jsme naloženi až nad střechu (a to doslova) jsme na místě. Městečko Täsch. Poslední město, kam se v tomhle údolí jako běžný smrtelník dostanete autem se spalovacím motorem. Dále do Zermattu už jezdí jen taxi a elektromobily.
No nebudeme se moc vykecávat, prostě jsme se ubytovali, dali si každý půlkilovou plechovku české sodovky pro dospělé a šli jsme spát.
Další den zahřívací procházka na lyžích původně naplánována na horskou chatu Täschhütte, kterou jsme nakonec kvůli sněhovému nebezpečí (a našemu vyčerpání) ukončili v chatové vesničce, kde v zimě není ani noha. Myslím, že se jmenovala nějak jako Täschalp nebo tak nějak ;)
Tam proběhlo malé seznámení s lavinovou výbavou pro všechny účastníky.
A následoval sjezd do té naší dědiny.
Další den zataženo a předpověď nicmoc, tak jsme zvolili výstup na horskou chatu Schwarzsee 2600a něco metrů nad mořem. Prostě taková procházka lesem a kus i nad lesem, která byla zakončena sjezdem.
Další den musel přijít restík...únava po cestě a dva výlety nás trochu unavily.
Navíc jsme věděli že máme před sebou maraton na lyžích, protože na další den počasí slibovalo báááájo - jen slunce a azuro na obloze, tak jsme si koupili skipas, ať si to můžeme projet všechno, což by jsme na skialpech nestihli.
A ráno to bylo tady...bolehlav, vystřídalo hektické čištění zubů a skoroběh na vláček, který nás odvezl do Zermattu odkud jsme zahájili výjezd lanovkou na nejvýše položenou stanici lanovky Glacier paradise s výhledem na Matterhorn (který nás mimo jiné pronásledoval celý den) (Mapy.cz mi tady říkají že se to jmenuje Gobba di Rollin 3899 m.n.m, tak nevím jak se to jmenuje ale je to ono ;))
A odtud jedeme nejdelší sjezdovkou v Evropě až do vesnice Crepin v Itálii...sjezd 22 km....no paráda a nohy na sračku hned z rána....vyjeli jsme nahoru pojezdili ještě okolo vesnice Cervinia
a okolo oběda přejeli na Švýcarskou stranu...
...několik sjezdů všude možně a nakonec jsme to zakončili výjezdem vláčkem na konečnou stanici k jakési hvězdárně čico s názvem Gornergrad 3tis a něco metrů nad mořem, kde jsme se chvilku kochali výhledem. Tam jsme poprvé zjistili, že jsme vlastně za celý den ani nezastavili, aby jsme trochu upili z termosek s čajem, co jsme celý den vozili na zádech.
No jak jsem psal už dříve byl to Maraton a některé sjezdy tak i vypadaly....užívali jsme si to a to napovídají i hodinky, které u některých sjezdů naměřily průměrnou rychlost sjezdu přes 50km/h.....No a zakončili jsme to v místní knajpě na sjezdovce, kde jsme si dali pivečko a vychutnali při pohledu na zapadající slunce za Matterhornem....
No byl to kýčjakbič...neuvěřitelné jak to ten den vyšlo.
Najeto více než 72 km....jak jsem psal ráno, že nohy na sračku, tak večer už to nebylo ani cítit ;)
Poslední den znamenal vyběhnout na poslední vrcholek co jsme si naplánovali Rothorn 3103 m.n.m. Pro nás asi nejnáročnější skialp výlet s převýšením více než 1500m.
Po asi tisíci zastávkách při focení Matterhornu, který díky excelentnímu foto počasí trčel v krajině, jsem stáli u místní hospody pro smetánku, kde jsme si dali .... vždyť víte...co jiného by jsme si taky dávali. No byla to krása...
Nakonec poslední sjezd do Zermattu, nakoupit čokolády na doma a jedeme na hotel.
Proběhla poslední sauna a bazén a potom už jen balení a poslední párty na pokoji.
Ráno nasedneme do rakety a letíme domů, kde nás Ticháč, jak jinak než superbezpečně dovezl.
No co Vám budu říkat. Z tohohle budu ještě dlouho čerpat energii.
Kubajz
Jo a kdo že to tam vlastně byl?
Pavel
Ticháč - superborec, kterému vděčíme za tuhle celou parádu
Terka
a Já ;)
Jo a co rozpočet téhle akce? Dneska rozpočet radši nebude :D
Mějte se jak chcete ;)
Odkaz na fotky https://photos.app.goo.gl/mO3UEML9uoJpuhKI2