Höllental 2017 aneb bez keců, lezem dál!

Nu jak už to tak bývá, s Kubajzem a v doprovodu Filipsa, se člověk prostě nenudí. Primárně byly naším cílem Vysoké Tatry a úctyhodný přechod Koruny Vysokej. Počasí nám však tuto vzdušnou linii nedopřálo, takže jsme byli nuceni zvolit plán Bé. Padlo tedy na Rax-Höllental.

Pro člověka svět milujícího a s přírodou spjatého, jsou dech beroucí panoramata tohoto údolí nedaleko Vídně, bezpochyby nezapomenutelným zážitkem. Vysoké skaliska vypínající se mnohokrát až do nebes, křišťálově čistá voda, nedotknutá příroda, lezení a mnoho dalšího co jistě může zdejší krajina nabídnout. Po nekonečné cestě se před námi začali otevírat kýžené scenérie a my tušili, že jsme za nedlouho pod první metou našeho tripu. Parking na place s možností upustit přebytečné kila do spárů septiku, nabalit nezbytné věci k lezení a hurá pod horu.

První cesta za tři délky, Runa-runa 8-. První délka krásného lezení po vápně, pro prvolezce bez rozcvičky asi ne tak krásného, bez váhání přelezena. Rychlí přechod pod hlavní stěnu. Délka za 7-, Kubajz do toho vlítnul a ze štandu ubezpečoval naše následné kroky. Pořád dobré proběhlo mi hlavou, horší to, co teprve přišlo. Klíčové místo za poctivých 8-, dobře zajištěné, avšak problém spočíval v nalezení správné sekvence bočáků, ustání špatných stupů a jednom cvaknutí. Pak už lehce na polici a je vymalováno. Kubajz natáhl, Filip dolezl a já se málem posral. Po pár v celku jistých krocích chyty zmizely a za pár byly v tahu i stupy. No přece se neodpálím hned ze startu, hákovačka jako prase a už si vychutnávám krásu vzdušného štandu a rozhledu do krajiny. Krásný první den jsme zakončili na parkáči pod zdejší lanovkou, s domácí stravou a selfbarem. Během diskuse jsme se velmi podrobně věnovali zítřejšímu programu. Řádně znaveni, uchýlili jsme se ke spánku. V noci přesně dle předpovědi, ještě že máme meteorology a jejich zázračné predikce, začalo chcát a chcalo až do rána. Ráno fofr sbalení, směr Semmering. Snídaně a nástup pod skálu, která je dle slov Kubajze, suchá i když leje. Pravda, pašák. Na rozlez Larifari 7- a hned vedle Jahre Einsamkeit 7-. Krásné, dlouhé linie, pravda pro mě trocha morálovější, ale stáli za to. Přestává pršet, zabalit bagáš a hurá zpět do údolí.

Počasí se vážně umoudřuje a naše kroky vedou do jednoho z hlavních sektorů. Vybíráme cestu Gelber Oktober v masivní stěně, jež tvoří výraznou dominantu údolí. 370 metrů lezení, 9 délek ve výsledné obtížnosti 7+. Tak si říkám, jak to vidím, zda jsem toho upustil do septiku po cestě dost a nestane se nějaké hrozné neštěstí, protože věci na převlečení s sebou do stěny netahám. Nástup suťovým krpálem přímo pod první délku. Chvíle příprav a Kuba se vydává vstříc neznámu. První délky poměrně ubíhají, i přes střídající se úseky obtížnosti od 6+ do 7+. Po páté délce a nekončícím kotli začínám zaznamenávat chvění v prstech, rukou, i nohou. Možná, že mi brněl mozek tou výškou a rozprostíralo se to po celém těle.

Jednalo se povětšinou o kompaktní skálu, která skýtala množství technických, silových, ale i vytrvalostních úseku. Kouty, spáry, díry, i lišty, drsné traverzy, spoďáky, plotny a mnoho dalšího. Kubajz jako profík bravurně zvládal jednu délku za druhou, ale mě pomalu docházelo, že sem prostě na dranc. V nesení báglu jsme se střídali s Filianusem, což se ukázalo jako stěžejní i u něj, když jsme předposlední délku přelezli oba jako hovada.

Opět mě, ale tentokrát ani Filipa neminula hákovačka, protože poslední šťáva co v nás zbyla, došla. Ještě navíc, když jsem pod tou předposlední délkou, nejspíš nejtěžší, lezl jako poslední. V hlavě se mi promítalo množství debilních myšlenek, foukal ledový vítr a já se třepal jako drahý pudl jen v tričku, protože jsem dal péřovku Filipovi do batohu. To snad né!!! Sám v takové stěně. Já tady zůstanu, nepřelezu to, rozpadnu se a moje ostatky sežere Brachiosaurus v následné době ledové. Měl jsem pocit, že mi k prdeli přirostla kovadlina. No nic, hec jak sviňa, vypnout hlavu, nedívat se dolů a myslet třeba na lehký jahodový dortík, s nadýchaným korpusem a šlehačkou. Nepomáhá? Nevadí, s vypětím všech sil i nesil, jsem se několikrát svěsil a neustále řval dobírej boha, dobírej. Jestli jsem někdy mluvil o posrání, možná už i v tomto článku, tak teď to bylo opravdu aktuální. Velmi vzdušný úsek, vysoko nad zemí s malými chyty i stupy. Ha, už je vidím, oba smíchem v kruté křeči z mé anabáze. „Ať si neukousneš jazyk, vole.“ Prohodí Filip a já mít po ruce krumpáč a lopatu, tak ho na té skalní římse zakopu.

Na krev! Štěstí jediné, že poslední délka se nese v duchu 6-. Konečně vrchol! Vrcholová knížka bez tužky, zůstává námi nepodepsána.

Chvíli pro fotky, pak už jen trefit správný směr ke značené cestě a sešup k autu lehčí feratkou. Bomba, sice zmordovaný jak jugoslávský partyzán, ale nadšený z dalšího nádherného dne. Večer kaput, sedíme u Ferka a dlabem snad vše co je po ruce. Je třeba doplnit energii a tak i celkem brzy uleháme do žďáráků. V hlavě mi dobíhají intenzivní zážitky, bolí mě snad i ušní boltce a obočí, avšak spokojen, snad jen se strachem co přijde zítra, usínám. Ráno budíček, snídaně, polemika nad nejistou předpovědí počasí, rozhodnutí a jdem na to. Welcome to Stadliwand 7-. Ruce mám natažené jak lano za remorkérem, nějak jsem asi nestihl regenerovat. Kubajz jde na to a my se bez keců připojujem. Velice pěkná cesta, opět velmi komplexní. Sice jen tři délky a jsme na hoře, ale pán Bůh zaplať. Malý problém se však naskytl. Tentokrát se posral Filip. Štěstí že dokonale ovládá své svěrače, jinak bych měl na helmě nějaké to bahno. J Hurá dolů, klouzání suťoviskem, poté stezka k autu. Opět skvělé tři dny v prostředí, které miluju, a dodává mi tolik sil. Dlouho budu vzpomínat a těšit se na další návštěvu tohoto krásného kusu naší Země. „Dankeschön sehr viel meine Freunde“ za velmi příjemně strávené dny.

Horám zdar!

Peter

http://www.bergsteigen.com/klettern/niederoesterreich/rax-schneeberg-gruppe/runa-runa

http://www.bergsteigen.com/klettern/niederoesterreich/rax-schneeberg-gruppe/runa-runa 8-

http://www.bergsteigen.com/klettern/niederoesterreich/rax-schneeberg-gruppe/gelber-oktober 7+

Konverzace po příjezdu:

Kurva víš co je stadel? Seník boha, tak ještě abych to věděl.

http://www.bergsteigen.com/klettern/niederoesterreich/rax-schneeberg-gruppe/welcome-stadliwand 7-

sis mohl v klidku lehnout

To určitě, úplně to vybízelo.

http://www.goat.cz/Lezeni/Ostatni/_Guide/pdf/Semmering.pdf

115 100 Jahre Einsamkeit 7- / 6a+