ohlédnutí za jedním nevšedním tatranským zážitkem
------------------------------
Orlí stezka
S nápadem uskutečnit výlet na tatranskou kráskovou hřebenovku Orlí stezku přišel Kraťas. Poněvadž kdysi tuto horskou trasu již absolvoval, měl při sobě i základní přehled a zužitkovatelné zkušenosti, na co se v průběhu náročné skalnaté trasy soustředit a čemu se naopak vyhnout, i to jak správně rozvrhnout čas a síly na zdárné zdolání trasy. Tuto jsme totiž plánovali zvládnou projít úplně celou za jediný den, a navíc k ní přibrat i luxusní vrchol Šwinica.
S důvěrou jsme tedy Kraťasovi předali vedení naší polské expedice
Vyjelo nás poslední srpnový týdne roku 2015 celkem šest, z toho dvě odvážná děvčata. Již čtyři měsíce předem jsme měli telefonicky zabookovány lůžka na věčně plné horské chatě Murovaniec -nacházející se pod vlastní hřebenovkou- neboť jsme plánovali vyjít na hřeben brzy ráno a pokud možno hned po rozednění, což se i stalo.
Vstávali jsme ve čtyři hodiny, a po hygošce a snídani již v cca 5.25h vyrazili na cestu. Jak jsme se dozvěděli později, ze všech 15 expedic zapsaných v ten den v návštěvní horské knize, jsme jako jediní plánovali zvládnout trasu projít úplně celou. Pro brzké ranní vstávání jsme se rozhodli- či přesněji Kraťas se za nás v dobrém rozhodl- předně proto, neboť jsme chtěli být na hřebenu mezi prvními, abychom se preventivně vyhnuli možným zpožděním, způsobenými jak nerozhodnými turisty, jdoucími z druhé strany a uvíznuvšími v pasti vlastních úzkostí z horských srázů, tak i rovněž i eliminovali časový dopad případně zhoršeného počasí. Ano, je užitečné mít v baglíku sbalenou i nějakou malou časovou reservičku v zásobě, byť Orlí stezka pro případ výskytu větších problémů či nepohodlí naštěstí nabízí 4 sestupové cesty z hřebene do údolí.
Svižnou chůzí jsme tedy vyrazili na hřeben. A již asi za 1,5h jsme už byli na Šwinici, která sice ještě přímo nepatří k vlastní hřebenovce Orlí stezky, nicméně s ní tento majestátný vrchol sousedí. Počasí – které je spolu se zdravím vždy klíčový faktor pro zdárné zvládnutí trasy- nám díkybohu vyšlo vstříc. A přestože první dvě hodiny bylo dost mlhavo, což znesnadnilo první rozhledy právě ze Swinice, celá podstatně delší část trasy už byla spojeny s úchvatnými rozhledy do horských údolí a na okouzlující azurová plesa.
Jinak přiznám se, že jsme se v horách s takovým velkým množstvím ferratů ještě nikdy nikde nesetkal. Nebyl snad úsek delší 50m, abychom na nějaké nenarazili. Naštěstí se je nám všem podařilo zvládat bez větších psychokřečí či dokonce panického zmatkování (pozn.: nikdo z nás není regulérní horolezec a neměli jsme sebou ani jistící feratové sety), byť některé skalnaté stěny a strže byly hodně zajímavé, a bez jištění nepochybně i nebezpečné, což jsme však před cestou úplně nevěděli (byť tématicky nakoukáno z you tube cosi bylo) a na hřebenovce pak už neřešili - no a vlastně, nakonec si na ně na hřebenu úplně i přivykli.
Kamarád Kraťas, erudovaně vybavený speciální mapou a hodinkami, pečlivě hlídal průběžné mezičasy na hřebenu (viz.příloha), které jsme museli přibližně zvládat ujít, přáli-li jsme si projít naplánovanou trasu celou. Někdy nám to občasné lehké popoháněníčko sice připadalo, jako že nám znelibostňuje naše kochykochy nad úchvatnou horskou krajinou všudekolem, ovšem později jsme museli jeho téměř horskoprůvodcovksému počínání dát za pravdu. Mělo to svůj smysl, neboť jsme cestou postupně začali a víc střetávat s účastníky v hřebenovkovém protisměru, z nichž někteří byli opředeni paralyzujícím strachem, a muselo se přirozeně čekat a vynakládat poměrně vzácný čas, než si z této vlastní psychosítě vymotají zase ven. Naštěstí i navzdory našemu celkem svižnému tempu bylo na kochání a svačinky poměrně dost vychutnávacího času :-)
Co se týče krajiny - myslím, že zde spíše umějí lépe vypovědět některé fotografie nežli ji přebytečně ještě opisovat slovy. A jak už to bývá, živá skutečnost na čerstvém vzduchu je samozřejmě mnohem intenzívnější nežli prohlížení fotek doma při čaje. Nicméně, i z aspoň těchto pár fotek se dá nahlédnout, jaká to náročná i romantická hřebenovka v jednom se v této části polských Tater se nachází.
Celou asi 20 km trasu jsme prošli dle Kraťasova brilantně načrtnutého plánu.
Bez úrazů, či jiných komplikací, snad jen s drobnou výjimkou rychle ubývající vody, ke které jsme se dostali až po slezení z hřebenovky do údolí, na hřebeni možnost dočerpání zásob vody není žádná. No a větší únava ta se nepočítá, patří k cestě. Zpátky na chatu Murovaniec jsme došli v 16.25h. Opravdu unaveni, však po hodinovém odpočinku nám ještě vyšly síly i na 4 km zpátečního přesun do Zakopaného, kde zůstaly zaparkovány naše auta. Navazoval ještě půlhodinový přeshraniční přejezd do vedlejších slovenských Roháčů.
Možno říci, že zítřejší celodenní relaxveget v komerčně mírně provařené Tatralandii přišel všem znaveným svalům účastníků velmi vhod A protože těla i mysl si kvalitně odpočinuly, následující den jsme se ještě vydali pokochat nahoru na klasickou hřebenovku Roháčů.
Co se mě osobně týče, vyhodnotil jsem tento náš čtyřdenní výlet jako nejlepší zrealizovanou zážitkovou akci roku 2015. Takže dovolím si i dále doporučit komukoliv kondičně a zdravotně aspoň trochu zdatnému, kdo si bude přát naživo poznat spanilá přírodní kouzla polské horské krásky jménem Orlí stezka.
Špagouš
14.12.2016
Fotky https://goo.gl/photos/m3LZpAiU2m5rXTeQ9